Akce se konala v neděli 11. července v brzkých ranních hodinách. Již touto dobou se však teploty blížily hranici 30 °C. Sraz byl přesunut z rozpáleného náměstí do oblasti městského parku, kde si mohli účastníci v klidu ve stínu nastavit své skákací boty, proběhla instruktáž jak zvládat nerovný terén pro méně zdatné skokany a také společné rozcvičení a protažení. Touto dobou si chtěl skákací boty vyzkoušet i náš aktivní fotograf, který pozapomněl na své drahé vybavení zavěšené na krku a po nešikovném pádu bohužel jeho fotoaparát nepřežil. Jeden z účastníků však fotil svým mobilním telefonem, pokusím se tedy alespoň získat nějaké fotografie od něj. Již po 30 minutách se na místě sešlo na 12 účastníků a 3 pořadatelé. Účastníci byli zejména z řad kroužku DDM Šuplík Kadaň, zkušenější skokani z Kadaně, Chomutova a blízkého okolí a několik zájemců, kteří si skákací boty nepravidelně půjčují a již prošli našimi Workshopy. Jeden z pořadatelů pak účinkoval jako „servisní vůz“ – celou cestu jel na připraveném kole, které je vybavené servisním balíkem (náhradní díly na skákací boty, nářadí), přepravkou na pet-lahve účastníků a také lékárničkou, která je při podobných akcích nezbytná.

V 9:45 hod. jsme již plně připravení vyrazili směrem k dolní části města a mířili ke Kadaňskému stupni (který slouží jako vodní elektrárna). Už v první 1/4 cesty bylo jasné, že zpáteční cesta by byla v tropickém vedru spíše nebezpečná a tak organizátor, Radek Wožniak, dopředu zajistil odvoz z Klášterce nad Ohří pro všechny účastníky zpět do Kadaně. Stezka vedoucí korytem Ohře je lemována bohatě rozkvetlou přírodou a někteří z účastníků na jedné z odpočinkových zastávek nepohrdli krátkým svlažením v řece. Do cílového bodu jsme dorazili přibližně v 13:20 a v místní restauraci společně poobědvali, popili Kofolu a diskutovali nad plánem dalšího pochodu. Následně proběhl odjezd zpět do Kadaně a rozloučení se s účastníky pochodu.

Akci hodnotíme navzdory vysokým teplotám jako nesmírně vydařenou a pozitivní ohlas od skokanů nás motivuje k připravení dalších podobných akcí. V průběhu celé cesty nedošlo k žádnému zranění ani pádu (až na našeho fotografa v začátcích) a vyvozujeme tak, že i méně zkušení milovníci skákacích bot se nemusí podobných pochodů bát a že ani nerovný terén není překážkou. I přesto jsme však lpěli na chráničích a přilbách a těm, kteří jimi nebyli vybaveni, jsme vše bezplatně zapůjčili.

Za organizační team, Radek Wožniak a Sáva Arabadžiev

Když jsme se jednoho dne se školou šli podívat na výstaviště Černé louky v Ostravě na výstavu cestovního ruchu a zábavy, říkal jsem si, že bude fajn se zase ulít ze školy… Ale opak byl pravdou a to jsem ještě vůbec nevěděl, jak moc se v ten den můj život změní. Když jsme byli na místě, měli jsme rozchod na dvě hodiny a tak jsem se i s ostatními rozprchnul po celém areálu výstaviště a hledal jsem, kde bychom se mohli na chvíli zastavit a alespoň nad něčím být překvapení – stalo se tak asi po hodině a půl, když jsme už prošli téměř celý areál a těšili se domů, protože nás opět nic nenadchlo. Zbývala nám ale ještě půl hodina a řekli jsme si, že se stavíme i na místo kulinářských potřeb pro camping kde by snad něco zajímavého být mohlo… Hned jak jsme do této části areálu přišli, nestačili jsme se divit, že se tady nacházeli lidé, kteří jsou celkem běžně o 40 cm vyšší než my díky do té doby nám neznámým nezvykle žlutým chůdám a byli jsme rádi, když si nás z té výšky všimli a uhnuli nám Samozřejmě nám to nedalo a museli jsme vědět, co že to je a co to dělá a když už jsme se prodrali ke stánku, kde účinkoval nám dnes dobře známý prodejce Chossse (Josef Ženčák) a David Wardas (kterým bych chtěl touto cestou poděkovat za šanci, kterou mi dali), tak nás informovali o novém druhu zábavy a ADRENALINU na skákacích botách a jakmile jsem zaslechl to slovíčko, nedalo mi to a musel jsem vědět jak moc „adrenalinový“ tenhle sport je, protože sporty s notnými dávkami adrenalinu jsem vždycky aktivně vyhledával Uběhlo prvních 10 minut školení na botách a já si hned připlácel dalších 10 tisíc, protože jsem zjistil, že je to pro mě úžasný pocit být takhle vysoko, navíc když mi to tak šlo. Do té doby jsem se věnoval 5 let těžké atletice a hodu kladivem a tak pro mě skákání a běhání nebylo příliš velkým problémem. Začal jsem se tedy zajímat i o náročnější stránku skákacích botek. Chossse mi tedy navrhl, jestli se taky nechci podívat i na jejich tréninky, že bych se tam ledacos mohl přiučit a možná i začít skákat ve větším měřítku

V té době byl opravdu Powerbocking ještě v plenkách a tak po pár trénincích, když už jsem salta celkem ovládal spolu s některými skokany, mi nezbývalo nic jiného než začít hledat i na internetu co všechno se na botkách dá zvládat. Časem jsem se začal natolik zlepšovat, že jenom salto dopředu nebo dozadu mi nestačilo a začal jsem se tedy učit i po vzoru zahraničních skokanů další kousky, protože jak jsem zmiňoval výše, sport a adrenalin je prostě něco čeho se chci zuby nehty držet ještě hoooodně dlouho

Od Roku 2008, kdy jsem skákací boty měl poprvé na nohou, uběhly již 2 roky a asi 4 měsíce a za tu dobu jsem udělal obrovský skok dopředu!! Během této doby se totiž Powerbocking po ČR rozvinul do takové úrovně, že se v dnešní době konají i závody v různých městech po celé České republice a vždy se nemůžu dočkat těch dalších, protože jsem byl od malička vychováván ve sportovním duchu stejně jako moje mamča, která má 20 let profesionální gymnastiky za sebou. Od prvních závodů, které pro mě odstartovaly moji životní sezónu na skákacích botách na Aubrii ‘08 se mi podařilo vyhrát pokaždé nějaké to 1. místo v různých disciplínách, kupříkladu ve sprintu na 100 m (12,24 s) či jiné atletické disciplíny a třeba také i vytvořit pár českých ale i některých světových rekordů, jako je například skok daleký s výkonem 529 cm či skokem do výšky, se kterým jsem téměř rok držel prvenství i ve světovém žebříčku s výškou 240 cm – stalo se sice, že nedávno tato hranice byla posunuta na 256 cm na setkání SABO v Las Vegas, ale na letošní Aubrii ‘10 plánuji dát věci zase do pohybu tak, aby prvenství zůstalo v ČR a to doufám, že ve všech disciplínách, které se na Aubrii plánují.

Posílám i pár videí abyste sami mohli posoudit, jak mi to jde

Pzn. redakce: Radkovi děkujeme za čas strávený nad sepisováním svého poutavého příběhu a věříme, že na letošní Aubrii světu opět ukáže, kdo je na skákacích botách opravdovým králem. Držíme palce!

Video z Aubrie ‘09 s Radkem Baranem na tn.cz »